Když se spojí příběh Daniely Krolupperové s ilustracemi Ivony Knechtlové, je všem jasné, že nás čeká jedna velká nádhera. Naposledy nám to dokázaly v předvánočním Zimním tulipánu a nejinak tomu je u novinky Dveře ke snu.
Žil byl jeden chlapec. Bydlel s dědečkem v daleké vesnici někde na samém konci světa, daleko od města, velkých silnic, dalších vesnic, lesů a řek, vede k ní jen prašná cesta. Chlapec bohužel neměl moc kamarádů - byl tichý a na rozdíl od ostatních chlapců z vesnice běhal pomalu, ostatní mu proto vždycky utekli. Co ale uměl skvěle bylo snít - snil o dalekých zemích, městech plných květin, o moři. Za své sny se bohužel stával terčem posměchu, chlapec však věděl, že věřit je důležité.
"Večer chlapec nemohl usnout. Výsměch se mu otiskl do duše. Přilepil se na ni, nedal se odehnat. Zraňoval znovu a znovu. Tehdy se chlapec rozhodl. Půjde. Pryč, k moři... Někam do lepšího světa, kde se mu ostatní nebudou smát."
Kniha Dveře ke snu v sobě ukrývá krásný poetický příběh o tom, že si máme jít za svými sny, i když nás od nich okolí odrazuje. Nemáme se jich vzdávat, byť jsme všem pro smích, protože cesta ke snům nemusí být nutně přímočará...
Dětské knihy Daniely Krolupperové na mě mají doslova terapeutické účinky - mají totiž svou nezaměnitelnou atmosféru, která vás přepne do režimu "klid a mír". Jasně, zní to asi docela klišoidně, ale zkrátka je to tak. A když je navíc příběh podpořen nádhernými ilustracemi Ivony Knechtlové, je to prostě trefa do černého. Doslova dokonalá něžnost.
Dveře ke snu
Daniela Krolupperová
Malý chlapec žije se svým dědečkem a psem v kraji pod vysokými skalami, kde se nedaří květinám ani stromům. Radosti zažívá jen pomálu. Chlapec ale tuší, že jsou na světě místa, kde se mu nebudou ostatní posmívat. Místa, kde rostou... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
bajub také napsal
In memoriam.
Gábinka a víla Jasenka.
Dar tří králů.
O hvězdách víš h*vno.
Dvojsmyslná.